Doba k přečtení: 5 minut
Žijeme ve světě V.U.C.A.
Před více než rokem jsem na tomto místě ZDE psala o well-beingu ve školách a o tom, proč je důležité zabývat se klimatem a tím, jak se děti, a nejen ony, ve školách cítí.
Nechci zde znovu opakovat, proč je celková pohoda, vnitřní klid a pocit bezpečí důležité pro aktivní učení, motivaci a dosahování kýžených výsledků, ať už je budeme měřit jakkoliv. Škola nestojí mimo realitu, nesmí být místem, kde vše setrvává na starých dogmatech. Škola je, a už jsem to mnohokrát opakovala, místem, kde se děti mají aktivně připravovat na budoucnost. Dnes bych, ve světle všech změn současného světa, přidala, že děti se mají připravovat i na současnost. Ta je totiž složitá a nejistá, hovoří se o světě V.U.C.A., ve kterém žijeme.
V.U.C.A. World:
V-volatility, tj, proměnlivost, velká rychlost změn; U-uncertainity, tj. nejistota; C-complexity, tj. složitost, komplexita; A-ambiquity, tj. nejednoznačnost. Těmito termíny popsali a charakterizovali svět už v roce 1987 dva američtí vědci v oblasti sociálních věd, ekonomie a řízení Warren Gamalei Bennis (1925-2014) a Burt Manus.“
Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud je škola přípravou na to, co děti čeká, je proměna nejen obsahu našeho vzdělávání, ale i přístupu k němu, naprosto prioritní. Dnes si vezmu příklad well-beingu ve školách. Ten je i součástí vzdělávací Strategie 2030+, v kontextu toho, co víme o současném světě, je strategie do roku 2030+, zejména proto, že se o ní hovoří dlouho a různé skupiny na ní už taky dlouho pracují (viz například rozsáhlá a bezvýsledná debata o jádrovém a rozšiřujícím učivu) tak trochu strategií realizovanou nikoliv za pět minut dvanáct, ale už hodně po dvanácté.
Well-being patří do škol!
To, že je potřeba se věnovat klimatu ve školách, naplňování komplexních potřeb jedinců v oblasti emoční, fyziologické, sociální i duševní je naprosto prioritní a bez toho ani žádné vzdělávání nemůže probíhat.
Definice well-beingu (bio-psycho-socio-spirituální rovnováha) – jde o komplexní model zdraví a soulad, pohodu jedince v oblasti biologické (zdraví, zdravý životní styl) , sociální (dobré vztahy s okolím, odpovědnost za své chování, potřeba někam patřit), psychické (práce s emocemi, vlastní já, sebepojetí a sebepřijetí) a spirituální (nezaměňovat s religiozitou, jde o uvědomění si okolního světa a vlastního přesahu v něm, například i ochrana životního prostředí, stanovování vlastních cílů, prožívání teď a tady).
Nemusíme argumentovat jen nejistotou světa v budoucnu, ale stačí zkušenost z předchozích covidových let, umocněno reálnými hrozbami ekologickými, ekonomickými i přetrvávajícím válečným konfliktem v bezprostřední blízkosti našich hranic. To vše dramaticky zvýšilo nároky na psychiku dětí i dospělých a důsledky vidíme nejen ve školách, v rodinách, ale bohužel je vidí i psychologové a psychiatři ve svých ordinacích.
Pokud je posláním škol příprava na budoucnost, nesmíme well-being vynechat a nesmíme otálet s jeho aktivním vědomým zaváděním do škol. Proto mě článek, který jsem nedávno četla na jednom serveru ZDE o metodikách, které k nám dorazily ze zahraniční, sice naplnil mírným optimismem, nicméně současně vrátil do smutné reality – pilotování ve 3 (třech!) školách je zatraceně málo. Starat se o to, jak se děti ve škole cítí a volit si k tomu cestu přece nemusí být otázkou dalších let zkoumání, ověřování a tvorby metodických doporučení. Je to otázka aktivity a motivace jednotlivých škol a jejich týmů, pokud má škola zájem věnovat se atmosféře a vztahům ve svých kolektivech, jistě lze najít cesty a způsoby jak na to. Školy nemusí čekat na výsledky nějaké pilotní studie, musí samy hledat. Možností je mnoho. (Rádi budeme sdílet i naše metody s ostatními školami, pokud se nám ozvou).
Bohužel mě ale do reality vrátila i anketa na konci zmíněného článku. Ta ukazuje, jak na tom ve skutečnosti s potřebou změny ve vzdělávání jsme. Naše společnost naoko sice volá po otevřeném a moderním vzdělávání, ale ve své podstatě ve svých postojích setrvává na stereotypech minulého školství a všech jeho atributech.
Anketa serveru Novinky.cz ze dne 10.9.2022
Více než 2/3 respondentů na otázku, zda je dobré věnovat se ve školách well-beingu, odpovědělo, že by to nepřeháněli, a že je to ztráta času na úkor klasického vzdělávání (!) Chci jen doufat, že pedagogové v tomto vzorku respondentů odpovídali naopak ano, a že je to pro život důležité. Jinak bych musela zvolat současně s filmovým klasikem: „Je to marné, je to marné, je to marné.“
Možná ale jde jen o neporozumění slovu a nepochopení obsahu pojmu well-being. Well-being totiž není ani wellness, ani prázdniny, ani odpočinek a už vůbec nejde o snižování nároků na děti ve školách, či snahu za každou cenu zavděčit se a ulevit. Je to práce, učení, vnitřní změna a taky aktivizace růstového myšlení u pedagogů, které bohužel mnohdy chybí.
Možná bychom mohli na oplátku udělat podobnou anketu mezi dětmi a zeptat se jich obdobně:
Měli by se ve firmách zaměstnavatelé a vedoucí zabývat well-beingem a obecně péčí o duševní zdraví zaměstnanců (myslíme například vašich rodičů) ?
- Ano, je to pro život důležité, může být prevencí stresu.
- Ne, je to zbytečná ztráta času na úkor plnění norem a pracovních úkolů.
Jen doufám, že by děti odpovídaly rozumněji, a že to tím pádem s naší budoucností nebude tak zlé.
