Čas k přečtení: 8 minut
Svět se mění stále rychleji. Informace důležité před 100 lety jsou dnes často historií, ale ani novinky staré pár let nemusí již platit. Doba přináší neustále nová témata, která jsou pro dnešní děti stejně důležitá jako malá násobilka. Třeba slupky.
Jsou to tedy především učitelé, kdo se musí neustále vzdělávat. Příležitost spolupracovat na evaluaci nově vznikající metodické příručky pro pedagogy jsme tudíž nadšeně přivítali. Protože téma Uzavřený cyklus jídla naší škole, která provozuje vlastní farmu, jídelnu a několik kompostérů, prostě sluší.
Kam s tou slupkou?
Jedním z takových témat, které hýbe budoucností našich dětí je zcela jistě recyklace. A nemám tím zrovna na mysli pověstné trio papír-plast-sklo. Troufám si tvrdit, že v tomto ohledu je již náš národ dostatečně uvědomělý, i když výjimky se asi najdou. Ale co ty slupky, odřezky zeleniny a ohryzky z jablek neboli bioodpad?
Biologicky rozložitelný odpad obecně nazývaný jako bioodpad je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu.
Házíte je stále do koše v kuchyni? Tak tam spolehlivě nepatří, protože je to velmi cenná surovina, stejně jako ten papír. Patří na kompost, jak by vám určitě potvrdily všechny děti z naší školy, která má nejen nádobu na bioodpad na školní chodbě a kompost na zahradě, ale i speciální „gastrokompostér“ na zbytky z jídelny. Tématem kompostování se již roky zabývá organizace Kokoza.
Ko-ko-co?
KOmpostování a KOmunitní ZAhrady – KOKOZA. Organizace, která má za sebou roky tvrdé práce a desítky realizovaných projektů, které jim doslova „rostou“ pod rukama. A protože budoucnost je vždy odrazem kvality vzdělávání v současnosti, téma recyklace bioodpadu uchopili v Kokoze za „pačesy“. Vznikl tak projekt „Uzavřený cyklus jídla“, v rámci kterého spatří světlo světa nová metodika pro pedagogy.
Uzavřený cyklus jídla
Možná se ptáte, proč by se děti měly učit, že slupky nepatří do kuchyňského koše. Ze stejně prostého důvodu, proč se učí třídit papír – slupka z brambor je surovina, a to velmi podstatná. Protože jejím zkompostováním vznikne nejstarší a nejzdravější forma organického hnojiva, jehož přidáním do záhonu vracíme půdě nejen živiny, ale především tolik cenný půdní život. A zdravá, živá půda = zdravé jídlo.
Uzavřený cyklus jídla v sobě tedy spojuje pěstování, samotné jídlo a kompostování. Slupky, ohryzky, odřezky zeleniny a ovoce, zkrátka veškeré organické zbytky z kuchyně, svačiny a zahrady můžeme snadno proměnit na přírodní hnojivo – kompost. Ten využijeme třeba pro pěstování bylinek nebo další zeleniny. Poté, co zeleninu a bylinky zpracujeme v jídlo, putují zbytky do kompostéru a kruh se tak uzavírá.
Vznikající metodika vysvětluje celý cyklus a dává tak recyklaci bioodpadu ten správný rámec a smysl, který je pro děti pochopitelný. Na stránkách Kokozy je k projektu stručné vysvětlení:
V příručce odhalíme tajemství, jak na funkční uzavřený cyklus jídla ve škole. Provedeme pedagogy workshopy od semínka po bohatou zeleninovou úrodu. Přesvědčíme je, že pěstovat se dá i na jednom metru čtverečním, bez zahrady, a to nejlépe ve vyvýšeném záhonku. A že to žáky baví, to už máme ověřené. Díky příručce si učitelé budou moci navrhnout pěstující a kompostovací aktivity na celý školní rok dopředu. Velkým bonusem bude akreditace pěti workshopů v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tím se naše workshopy stanou přístupnějšími všem pedagogům.
Naši druháci v akci
A jak to celé probíhalo? Dám zde prostor Janě Kožnarové z Kokozy, která má celý projekt na starost a na blog své organizace o spolupráci s naší školou napsala toto:
Ve škole Magic Hill, sídlící v Praze v Říčanech, jsme našli ty pravé spojence. Tedy aktivní učitele, kteří se s chutí, i během uzavření škol díky pandemii, zapojili do příprav na evaluaci aktivit. Ve škole se učí v projektových cyklech, učitelé žáky vedou jak k samostatnosti, tak ke spolupráci už od první třídy. Pro žáky druhé třídy proto nebyl žádný problém vytvořit si svůj vlastní pokus „pozorování klíčení semen“. Zvládli to hned na jaře, ještě během pandemie přímo doma. Na konci května se žáci, již ve škole, seznámili s tématy kompostování, vermikompostování a uzavřený cyklus jídla prostřednictvím našich pracovních listů. Za pár dní je totiž čekalo, na školní farmě Magic Hill, nejen stádo beránků a kozlíků, ale i aktivity, při kterých si zažili, jak uzavřený cyklus jídla funguje. Zjistili, jak se ze slupek zeleniny a ovoce vytvoří kompost a kdo tomu napomáhá. Pozorovali život na zahradě, zjišťovali, co všechno zahrada potřebuje, aby na ní byl život vyvážený, co a kdo na ní nesmí chybět. Měli také možnost zeptat se jejich školního kuchaře Filipa, kam putují slupky při každodenním vaření oběda. „No přeci do kompostéru“, odpověděl jim s úsměvem. Zjistili tak, že bioodpad a zbytky jídla putují do elektrického kompostéru a že i u nich na škole, i díky školní farmě, se cyklus jídla uzavírá.
Děti to náramně bavilo a paní učitelka Lucka se své role chopila velmi odpovědně. Když jsme se po ukončení celého dopoledne na farmě spolu bavily o tom, co jí to dalo, řekla mi: „Celý program dává smysl, protože uceleně provádí moje žáky cyklem, který začíná u semínka, pokračuje na náš stůl, končí a zároveň znovu začíná kompostem. Děti vše pomocí zábavných aktivit pochopily a vyzkoušely si doslova na vlastní kůži. Už se těšíme na pokračování!“
To my na farmě také! Držíme palce, aby se akreditace metodiky vydařila a doufáme, že právě naše školní farma bude jedním z míst, kam se pedagogové přijedou naučit toto „výživné“ téma učit.
Mami, do koše ne!
Třeba tuhle větu pak častěji uslyšíte doma. A pokud nemáte kompost na zahradě, případně nemáte zahradu, nezoufejte – řešení existuje. Jedním je hnědá popelnice na bioodpad, kde vaše vzácné suroviny poslouží obecní kompostárně. Mně osobně ovšem přijde lepší neplatit za odvoz a pořídit si na jejich zpracování vermikompostér, lidově řečeno „žížalárium“. Morče chová každý, ale žížaly? Uznejte. A pokud děti zapojíte do celého cyklu a vzniklý kompost použijete na další pěstování, uděláte pro budoucnost svých dětí opravdu hodně.
Vermikompost je způsob rozkladu organického odpadu na použitelnou hmotu s využitím žížal. Vermikompostování je považováno za nejpokročilejší metodu kompostování. Vermikompostování nezahrnuje fázi rozkladu s vysokou teplotou hmoty, té je třeba zabránit. Zpracovaný kompost bez toxických příměsí je použitelný jako hnojivo.
Domácí vermikompostér je několikapatrová nádoba určená ke kompostování domácího organického odpadu pomocí žížal. Nejčastěji se využívají kalifornské žížaly pro 2x vyšší apetit než obvyklé žížaly v Česku. 500 g kalifornských žížal by mělo zpracovat 250 g bio odpadu.
O projektu Uzavřený cyklus jídla si můžete přečíst i na webu organizace Kokoza.cz
