Doba k přečtení: 4 minuty
INOVATIVNÍ UČITELÉ TU JSOU
V minulém týdnu jsme v naší škole ve spolupráci s organizací Step by step uspořádali setkání pro učitele druhých stupňů z různých typů škol a z různých míst republiky.
Cílem bylo sdílet zkušenosti s realizací tematické a projektové výuky na druhém stupni. V naší škole je tematická výuka základní vzdělávací strategií již od 1.třídy. Děti se učí společně nahlížet na problém z více úhlů, objevovat souvislosti, třídit informace, myslet strukturovaně, využívat moderní nástroje jako jsou myšlenkové mapy, rozhodovací stromy, brainstorming, učí se metodám kritického myšlení a spolupráci.
Kolegům a kolegyním z ostatních škol jsme popsali a vysvětlili, jak je náš systém postaven, co je cílem výuky, jak pracujeme v týmech učitelů, jak společně plánujeme, jak se prezentují a sdílejí výsledky práce a zkušenosti. Poté všichni sledovali výuku v jednotlivých třídách a po skončení jsme společně diskutovali a hodnotili celé odpoledne.
Nechci ale psát o systému tematické nebo projektové výuky, ale o tom, že by se učitelé měli právě takto aktivně setkávat, sdílet své zkušenosti, předávat si je, debatovat, zkrátka učit se. V tom, že se jich v naší škole sešlo téměř třicet, vidím naději, ukazuje to, že v mnoha školách jsou zapálení učitelé, kteří se nebojí hledat nové cesty, vzájemně se inspirovat.
ŠKOLY JAKO UČÍCÍ SE ORGANIZACE
Školy musí fungovat jako učící se organizace. „Pokud v měnícím se světě má být firma úspěšná ví, že se musí začít chovat jako učící se organizace“. V tom případě by školy měly být první, kdo tyto principy přijmou. Zkusme do škol vnést tento manažerský pohled, jen si jej upravme tak, že cílem není konkurenční výhoda, ale zisk v podobě úspěšných žáků.
Definice Učící se organizace podle Petera Sengeho : Organizace, kde lidé postupně zlepšují své schopnosti dosáhnout požadovaných výsledků…kde se lidé ustavičně učí, jak se učit spolu s ostatními…kde lidé postupně objevují, jak se podílet na vytváření reality a jak ji mohou měnit. Mnohem důležitější, než učit lidi konkrétním znalostem, či dovednostem, je podporovat jejich schopnost učit se…což je velký rozdíl!
V 21.století už nestačí pouze přijmout a formálně zavést do dokumentů školy nějakou, byť aspirativní, vizi. Mnohem důležitější je neustále své strategie ověřovat, otevírat a povzbuzovat vnitřní debatu o tom, co a jak učíme. Hledat zdroje uvnitř škol, stavět na jednotlivcích nebo menších kolektivech inovátorů, nadšenců, hledat školy, které jsou v té či oné oblasti dále, usilovat o spolupráci s nimi, navštěvovat se, společně se sami učit.
Právě taková příležitost, o které jsem se zmínila v úvodu, pro učitele znamená sdílet své zkušenosti, konfrontovat svůj pohled a metody s jinými, inspirovat se, obohacovat sebe i své žáky, ale také debatovat, obhajovat a třeba i kriticky reflektovat svou práci, obecně vykročit ze své komfortní zóny. Učitelé nemají jen učit, ale i učit se. Mohou pak tuto dovednost předávat dál a ta má být hlavním cílem jejich práce.
Zavádějme do škol principy učící se organizace. Žádná strategie 2030+ ani dlouho debatovaná teoreticky definovaná revize vzdělávacích programů, jak ji můžete sledovat třeba zde : velké revize RVP v ZV , sama o sobě nepomůže.
Obávám se, že čekat nyní 3 roky, abychom získali další teoretické elaboráty anebo až se komise dohodne s fyzikáři, dějepisáři a dalšími, jak z nich každý „provzdušní“ učivo svého oboru, si prostě nemůžeme dovolit. Debatovat, jestli Newtonovy zákony ponechat či ne, vyhodit láčkovce, anebo možná celý pravěk, je, myslím, až na druhém místě. Musíme přijmout fakt, že cílem vzdělávání na základních školách není učit, ale naučit děti učit se, a to mohou školy už teď. Nečekejte ve svých školách až k vám doputují nové metodické plány, vzdělávací programy, výstupy označené různými barvami na povinné a rozšiřující. Zaměřte se na dovednosti. Není úplně důležité, jestli děti budou umět Lumírovce a nebo je přeskočíte, ale berme učivo „jen“ jako téma, na kterém učíme dovednosti.
