Čas k přečtení: 10 minut
Děti ze základky Magic Hill si v karanténě píšou deník. Všímají si tak důležitých detailů, říká Martina Olivová
Původně to byla mateřská škola na kopci na okraji Říčan u Prahy, proto ji zřizovatelka Martina Olivová pojmenovala Magic Hill (česky Magický kopec – pozn. red.). Po několika letech se soukromá mateřinka rozšířila o základní školu a přestěhovala o kousek dál, název jí už ale zůstal, stejně jako dvojjazyčná výuka v češtině a angličtině.
Kolik dětí se ve vaší škole vrátilo k výuce?
Do školy se vrátilo 90% dětí. Tento zájem nás těší. Už po prvních dnech je vidět oboustranné nadšení a radost, že se můžeme společně vídat.
A jak jste jejich návrat zvládli?
V naší škole jsme měli provozní pravidla připravená týden před tím, než přišla z ministerstva, takže jsme je jen doladili. Myslím, že informací o tom, jak se nákaze bránit včetně opatření, které realizovaly například školy v jiných zemích, je a bylo dost. Kdo jiný zná provoz své školy, všechny chodby, možné východy, kapacitu a provoz své jídelny, svůj tým pedagogů? No přece ředitel, takže by měl být schopen situaci ve své škole zvládnout. Navíc nadšený tým všech učitelů, kteří se zpět do práce těšil, pomohl bezproblémovému nastartování provozu.
Jaké změny jste zaznamenali ve srovnání s obdobím před začátkem karantény?
Při domácím vyučování nám děti denně sdělovaly, jak jim chybí vrstevníci a společné učení. Potvrdilo se nám to, když se do školy mohli vrátit deváťáci. Viděli jsme jejich radost ne z nácviku testů, které měli několikrát vypracované již před tím, ale hlavně z toho, že se mohou vidět se spolužáky a učiteli. Pokud školy argumentují tím, že budou pouze „hlídacími koutky“, tak přece záleží na nich, jak program pro děti pojmou. Jistě je zde velká příležitost pro sdílení zážitků, zkušeností, nechat děti být spolu, povídat si, posilovat sociální dovednosti a mnoho dalších. Pokud mají být cílem vzdělávání hlavně dovednosti, tak se nyní můžeme soustředit třeba na samostatnost, flexibilitu, kreativitu a kritické myšlení. Pokud to učitelé objeví v prvé řadě u sebe, mohou to pak učit i děti. U nás se to daří.
Dokážete už nyní zhodnotit, co hlavního podle vás naučila krize děti i pedagogy?
Asi se budu opakovat, ale to hlavní jsou podle mého názoru dovednosti, takže děti se více osamostatnily, v mnoha ohledech žáci dospěli, naučili se plánovat si svou práci, zvýšila se jejich gramotnost v používání technologií, ale například i komunikační schopnosti – při online hodinách se děti naučily komunikovat s respektem, vyjadřovat se srozumitelně, věcně, klást otázky, sledovat obsah, protože bylo jasné, že pak budou muset na úkolu pracovat samostatně. Pokud jde o pedagogy, myslím, že to nejdůležitější, co bychom si měli odnést, není tolik omílaná znalost technologií, ta je jistě bonusem navíc, ale zejména schopnost reflexe a revize obsahu učiva, zda učíme to podstatné, co dětem v budoucnu k něčemu bude, pak nebudeme muset mít obavy, jak doženeme všechno to „zameškané“ učivo.
Jak vás napadlo, aby si děti v karanténě psaly deník?
Deníky z karantény jsou nápadem našich učitelek prvního stupně a vychází z našeho vzdělávacího principu, kterým je smysluplnost. Pokud se něco dětí dotýká a má to pro ně smysl, jsou motivované se tomu věnovat, tedy se učit. Motivace některých dětí v době domácí výuky občas klesala, také proto jsme se snažili výuku obohacovat. Určitě si děti raději zaznamenají pár vět o tom, co se jim ten den povedlo, čemu se zasmály, komu pomohly, co nového se naučily než pouze vyplňovat stránku 20 z cvičebnice. Vidím na jejich textech, jak se zamýšlely a také si všímaly drobných, ale důležitých věcí.
O čem nejčastěji píšou?
Třeba o tom, že na protějším stromě si postavil kos hnízdo a krmí v něm mladé, že někdo pomohl mámě upéct bábovku, že včera telefonoval s babičkou a udělal jí radost, a že si uvědomují, jak jim všichni chybí.
Jak komunikujete s rodiči?
Pravidelně každý pátek ve škole sestavujeme zpravodajství ze všeho, co se za týden událo a posíláme to rodičům. Jsou v něm fotky, ukázky práce dětí, komentáře. Nepřestali jsme ani v karanténě.
Vaším heslem je „umožnit každému rozvinout svůj potenciál“. Jak to děláte?
Nejdůležitější je celkové klima školy. Děti se v naší škole cítí bezpečně, chodí sem rády. To je nutný předpoklad pro to, aby se jejich mozek otevřel a přijímal podněty, aby se učil. U nás neznámkujeme, děti přirozeně chybují, nemají strach z neúspěchu, učení je baví.
Jak žáky hodnotíte, když neznámkujete?
Používáme různé formy od jednoduchých vzkazů, přes barvy, u vyšších tříd procenta. Dále máme hodnocení postojů a aktivity žáků a slovní hodnocení dovedností na vysvědčení. Takovéto formativní hodnocení je samozřejmě náročnější pro učitele, ale také pro rodiče, vyžaduje jejich větší aktivitu a samozřejmě i změnu myšlení.
A jaké výukové metody používáte?
Sázíme na tematickou výuku, propojování oborů, aktivizující metody, kdy se děti co nejvíc zapojují samy, spolupracují, pomáhají si. Učitel nesedí za katedrou, ale je mezi žáky, vede je v diskusi, společně přemýšlejí, vzájemně se hodnotí. Na druhém stupni si pak děti mimo jiné zkoušejí například projektovou práci, vybírají si z různých oborů svůj vlastní individuální projekt, na kterém zpravidla půl roku pracují. Řídí si ho od stanovení cíle, přes časový plán, výběr zdrojů až po výsledek, který musí obhájit často i v angličtině. Mohou si „vyzkoušet“ i různé profese. Měli jsme projekty učitelka, kuchař, architektka, dobrovolnice, programátor. Děti tak zjistí, co by je třeba bavilo, v čem jsou dobré. Pomáháme jim objevovat jejich potenciál.
Můžete přiblížit některé vaše celoškolní projekty?
Celoškolních projektů organizujeme ročně několik, poslední bohužel přerušila karanténa, jinak by celý březen, jako každoročně, probíhal měsíc čtenářů. Na druhém stupni pořádáme například projektový týden, kdy se vybere jedno téma – naposledy to byla Komunikace a Média – a všechny třídy na něm pracují. Neplatí běžný rozvrh, pracuje se v blocích, jezdí se mimo školu na odborné výjezdy, navštěvují nás experti z praxe. Žáci 6. třídy jako cestovní kancelář společně vytvořili katalog nejzajímavějších míst u nás. Sedmáci se zabývali reklamou a ve skupinách natáčeli reklamní spoty, debatovali s expertkou z mediální agentury o manipulaci v reklamě. A třeba deváťáci besedovali s novinářem, zabývali se funkcí médií, existencí fake news v dnešním světě a společně sestříhali krátké zprávy na téma epidemie koronaviru.
Jaké máte po roce fungování zkušenosti se školní farmou?
Jen ty nejlepší a zveme sem i žáky z jiných škol. Děti se tady učí vysazovat plodiny, pečovat o záhony a domácí zvířata. Na podzim sklízely brambory, které pak na školním trhu prodávaly. Viděly výsledky své práce a byly z nich nadšené. Ven na farmu se snažíme přenášet i běžnou školní výuku. Venku se dá učit cokoliv.
