Doba k přečtení: 4 minuty
Děti jsou zpátky ve škole v rotačním režimu. V nadšení, že se vrací po dlouhých týdnech konečně do školy, jsme podcenili, s jakými následky se vrátí a co bude rotační forma výuky pro ně znamenat.
DĚTI PO NÁVRATU DO ŠKOL ZAŽÍVAJÍ MNOHDY ÚZKOSTI A PŘINÁŠEJÍ SI ZÁVISLOST NA TECHNOLOGIÍCH
Nejmladší žáci zvládli postupný návrat do škol relativně dobře, jednak strávili v distanční výuce „kratší“ dobu (kratší v uvozovkách, protože i ta byla extrémně dlouhá), navíc lze předpokládat, že v distanční výuce dostávali větší podporu a dohled z domova, a jsou taky ve věku, kdy se dohledu dospělé autority lépe podvolují.
Kde ale vidíme závažné negativní dopady dlouhé distanční výuky, jsou děti od 3. respektive 4. třídy, tedy ve věku 10 let a starší. Víme o projevech úzkostí z návratu, děti pod tlakem některých rodičů a škol mají strach ze selhání nebo trpí sociální fobií z dlouhé izolace. Velkým problémem ale je nadužívání technologií. Mnoho dětí si za nesmyslně dlouhou dobu v online škole vypěstovalo téměř závislost nebo minimálně projevuje známky závislostního chování na elektronice, sociálních sítích a internetu.
Je nesporné, že vystavení online výuce po dlouhé týdny, bez většího dohledu rodičů (ti totiž většinou na děti dohlížet ani nemohli, jednak nepobírali ošetřovné, a navíc děti s nastupující pubertou se z dohledu rodičů spíše odpoutávají), si vybírá svou daň. Nechali jsme je napospas online světu ve věku, který je pro vznik závislostí nejrizikovější.
(Průzkumy ukazují, že co se rizika vzniku závislostního chování týče, jsou v současnosti nejvíce ohroženi mladí lidé v období puberty (11–15 let) a v období adolescence (15-20 let), říká ve své studii PhDr. Jan Šikl, PhD. ).
Pro učitele je nyní velmi těžké vracet děti do off-line režimu při výuce ve škole. Technologie se dostaly dětem do života, bylo přece legitimní je používat mnoho hodin denně, pomáhaly ve výuce, nemůžeme se tedy divit. Přepnout a nastavit se mentálně na výuku ve školní třídě, kdy nemůžu jen vypnout kameru nebo v průběhu hodiny chatovat s kamarády, je pro děti obtížné. Přejít zase na školní práci, kde ve třídě je na každého vidět, vyžaduje se větší aktivita, zapojení, spolupráce s ostatními, je těžké a děti tomu odvykly.
V prvé řadě je potřeba se bezpodmínečně vrátit k plné školní docházce, a to na všech stupních škol a postupně obnovit návyky školní práce, podpořit děti v sociálních aktivitách a věnovat se učivu ale tak, aby děti nebyly trestány nebo nachytávány na tom, že v online škole neprošly všechny stránky z učebnice.
ROTAČNÍ VÝUKA NEPOMÁHÁ
Na počátku se rotační výuka mohla jevit jako dobrý kompromis na cestě k návratu dětí do škol. Patrně v nadšení, že už se děti budou vracet, jsme nedohlédli, co rotace v praxi přinese. Přijali jsme formu, která vypadá z kanceláří epidemiologů jako opodstatněná a jednoduše realizovatelná. V praxi ale prodlužuje neudržitelnou on-line výuku (hrozí, že se některé děti presenčně do školy dostanou do prázdnin třeba jen na 3 týdny), rotace neumožňuje plynulou kontinuální práci, co se jeden týden ve škole otevře, se v dalším týdnu v on-linu vytratí, nemluvě o organizačním chaosu a nejistotě ve školách i rodinách.
Je smutné vidět, čeho jsme se na dětech dopustili. Pro alespoň minimální nápravu musíme mít děti urychleně zpátky ve všech školách. Očekáváme od ministerstva školství spíše než dávkování dětí podle krajů, konkrétní data, která by nyní po 3 týdnech vyhodnotila skutečný přínos rotační výuky pro minimalizaci rizika šíření nemoci. Znovu požadujeme seriózní podklady, nikoliv jen obecné formulace a predikce podle dotazníkového šetření realizovaného ve vrcholící epidemické situaci. V kontextu hromadného testování dětí, kde se záchyt pozitivních případů ve školách limitně blíží nule, je načase posunout se zase o něco dál, a bez respirátorů a roušek, třeba i s testováním, ale spolehlivěji, a nikoliv 2x týdně.
