Doba k přečtení: 4 minuty
Předvánoční čas a Vánoce máme většina z nás spojený s obdarováváním, i v naší škole věnujeme advent různým dobročinným projektům. V našem pojetí ale nejde jen o jednorázové akce, které tak nějak k tomuto období patří. Zamýšlíme se totiž nad tím, co je posláním škol v dnešním světě a že to není jen předávání znalostí.
Reforma školství není jen redukce učiva
V poslední době se hovoří o reformě školství směrem od znalostí k dovednostem. Chtělo by se říci: konečně! Nezatěžujme děti přemírou faktů a poznatků, jejichž platnost je mnohdy už překonaná ve chvíli, kdy se je učíme. Všechny informace jsou a budou na dosah, tak proč se pořád obávat, že opuštěním těchto paradigmat degradujeme léty prověřený vzdělávací systém a hrozí nám nevzdělaná společnost. To je ale trochu jiné téma a mnohokrát jsem už o něm i psala.
Dnes, v čase předvánočním, chci přidat ještě jeden neméně důležitý aspekt, který musí školy bezpodmínečně zahrnout do svých cílů – jsou to hodnoty a postoje. Hodnoty tedy uvědomění si a přijetí za své toho, co je dobré, žádoucí, morální. Hodnoty jistě vycházejí z hodnotového rámce rodiny, ale i škola jako prostředí, které významně formuje osobnost jednotlivce, má vliv na budování hodnotového systému budoucí osobnosti. Pokud se soustředíme na ukotvení hodnot v systému školy tak, aby byly viditelné, všeobecně přijímané a budeme podle nich ve školách jednat, vytvoříme důležitý, pevný základ pro každého žáka.
V naší škole například máme vzdělávací systém postavený na 3 pilířích, jsou to vědomosti (ano, jistě ve školách musíme dětem předat určité penzum znalostí), jsou to dovednosti (v naší škole je definujeme jako systém dovedností, které vycházejí z dovedností 21. století – například: spolupráce, řešení problémů, komunikace, atd.) a pak jsou to postoje, projevy přijímaných hodnot.
Vycházíme přitom z hodnot, jako je respekt, úcta, odpovědnost a současně empatie, soucit, altruismus. Hodnoty ve škole definujeme ve vzdělávacím programu a v Kodexu školy, a co je hlavní, přenášíme je do života školy, připomínáme v každodenních situacích, chováme se podle nich, cíleně vyhledáváme příležitosti, kde si je ukázat, ověřit. Příkladem jsou naše předvánoční charitativní projekty.
I letos jsme je pořádali, byť nám doba nepřála, i tak jsme v rámci možností několik akcí uspořádali. Celý měsíc charitativních projektů jsme zahájili společným shromážděním školy, kde jsme s dětmi debatovali o tom, co je to dobročinnost, jak můžeme sami pomáhat a hlavně proč. Bylo krásné slyšet z úst žáků a žákyň už i prvního stupně úvahy jako „pomáhám, protože, můžu; pomáhám, protože, když budu třeba někdy potřebovat pomoc zase já, někdo jiný mi pomůže; pomáhat je radost.“
V naší škole jsme letos v předvánočním měsíci vydělali i nemalou sumu peněz, kterou jsme poslali rodinám s nemocnými dětmi, podstatné ale, kromě samotné částky, bylo společné sdílení radosti z pomoci druhým, uvědomění si potřebnosti. Navíc, z naší zkušenosti víme, že děti pak samy během roku přicházejí s různými iniciativami, jak a kde pomáhat. Z jejich postoje je vidět, že si takovouto hodnotu osvojily, zvnitřnily, přijaly ji za svou. Jednou v budoucnu bude pro ně pomoc slabším samozřejmá, a to je důležité nejen pro ně, ale pro celou společnost.
Školy musí vykročit ze stereotypů a přestat nahlížet na vzdělávání jen jako na předávání znalostí a maximálně rozvíjet debatu o tom, jestli jich bude méně nebo více, nebo které informace vyřadíme a tím celý vzdělávací systém „zreformujeme“. Toto samotné nestačí, kromě redukce učiva a přijetí cíle vzdělávání jako budování dovedností žáků a vedení žáků k celoživotnímu učení, musí být součástí každodenních aktivit ve školách i důraz na formování postojů. Věnujme prostor a čas těmto činnostem, zcela jistě se nám pak získané postoje žáků budou hodit, a to nejen v čase krizí, jako je například ta současná pandemická.
Hodnoty + postoje + aspirace = motivace
Cílit na postoje a hodnoty totiž znamená posilovat vnitřní motivaci žáků, ta vychází právě z hodnot, postojů a samozřejmě aspirací, osobních cílů. Pokud se pak k motivaci přidají i znalosti a dovednosti jako vytrvalost, překonávání překážek, a to vše spojené s dispozicí nebo talentem, teprve pak budeme u našich žáků dosahovat jejich potenciálu. Což by mělo být cílem celého vzdělávacího procesu.
Ve školách se proto věnujme nejen tradiční výuce, protože čas, který věnujeme právě třeba charitativním projektům rozhodně není ztracený a bohatě se vrátí nám všem.
P.S. Děkuji všem našim rodičům a přátelům naší školy, kteří i letos přispěli na našich charitativních akcích, celkem jsme letos věnovali konkrétně Klubu nemocných cystickou fibrózou (www.cfklub.cz) částku téměř 95 000 Kč a za 16 let trvání našich dobročinných akcí jsme nemocným nebo potřebným poslali již sumu přesahující 1 milion korun.
