Doba k přečtení: 3 minuty
V minulém týdnu z poslanecké sněmovny vypadl návrh z dílny Pirátů, podle níž by se platy učitelů měly zvyšovat minimálně na 130 procent průměrné mzdy do roku 2023. Chápu, že i učitelé jsou voliči a předvolební kampaň již začala, ale kdy už konečně pochopíme, že kvalita českého školství se nedá měřit výplatnicí a rozhodně neporoste jen s růstem platů učitelů?
Podle studie TIMSS jsme na chvostu Evropy
S úrovní základního školství nejsou spokojeni ani učitelé, ani žáci, ani rodiče. Potvrzují to například výsledky velké mezinárodní srovnávací studie TIMSS z roku 2019 pro žáky 4. tříd (celá zpráva zde: Mezinarodni-setreni-TIMSS-2019, podle které jsou čeští učitelé nejméně spokojeni se svým povoláním ze všech zemí EU, rodiče žáků 4.tříd jsou nejméně spokojeni se školou, kam jejich dítě chodí ze všech zemí EU a tak bychom mohli pokračovat (jsme zemí, kde se ve školách klade nejmenší důraz na úspěch žáků – stejná studie). Takže přestože jsme do kantorských platů nalili za poslední roky nové a nové peníze, efekt se nedostavil. On totiž ani nemůže.
Není zde totiž zakotven předpoklad, že vyšší plat musí znamenat vyšší přidanou hodnotu. Pokud tedy nezvyšuji hodnotu jinými slovy neinovuji, nepřidávám nové dovednosti, nejsem schopen sebereflexe a dalšího posunu, nevystupuji ze své komfortní zóny, nemůžu očekávat vyšší plat. Důvodem pro růst platu není argument, že danou práci dělám už desítky let.
Vyšší plat učitele nerovná se vyšší kvalita vzdělávání
Ani učitel placený zlatem nemusí nutně znamenat spokojeného a úspěšného žáka, nebo stále náročnějšího rodiče nebo splňovat nároky moderního vzdělávání. Přestaňme už konečně úroveň školství poměřovat penězi nebo pouze encyklopedickými znalostmi žáků.
Vždyť školní osnovy i ve své současné podobě dávají školám i učitelům možnost připravit žáky na život v 21. století s důrazem na dovednosti, vnitřní motivaci žáků, rozvoj jejich potenciálu. Jde jen o to chtít. Ze zpětné vazby od známých či rodičů vím, jak distanční výuka těžce nastavila školství zrcadlo. Ne v technologických možnostech. Ale v přístupu učitelů. Nebo si myslíte, že třeba nechat žáky půl hodiny opisovat věty z monitoru má nějaký smysl.
Začněme řešit skutečné problémy a začněme je řešit u své podstaty. Kantor, který umí jen přednášet, trvá na memorování znalostí a nezaměřuje se na dovednosti či flexibilitu dětí, by se co nejrychleji měl stát ohroženým druhem. Bohužel v našem systému jich je zatím většina. Začněme u vedení škol, dejme ředitelům pravomoc oceňovat své učitele ne podle délky praxe, ale podle skutečné hodnoty, kterou dětem potažmo škole a celému sboru přináší. Vedení škol by mělo cíleně podporovat ty, kteří sází na inovace, samostatnost, kreativitu, pracují v prvé řadě sami na sobě, jsou schopni podporovat a vést i své mladší kolegy.
A ty peníze? Ať ředitelé rozdělí na odměnách nebo navýší plat těm, kteří si to zaslouží. Ono to pak bude motivační i pro nové učitele, kteří by do školy měli přijít. A ti ostatní? Buď se přizpůsobí, nebo rychle skončí. Pro naše děti potažmo pro celou společnost to bude jedině dobře.
