Doba k přečtení: 3 minuty
Senátem prošla nedávno novela školského zákona navyšující platy učitelů, které tak v roce 2021 dosáhnou 150 % úrovně roku 2017. Určitě dobrá zpráva do učitelských řad, zvlášť ve volebním roce.
Má to ale i druhou stránku mince. Učitelské povolání se často spojuje s hesly o poslání, službě budoucím pokolením, a to za bídný peníz. V žádném případě nezlehčuji náročnost učitelského povolání, ale dovedu si představit i náročnější profese, které mnohé výhody té učitelské nemají. Navíc s ohledem na růst platů učitelů v posledních letech už o bídné odměně nelze tak úplně hovořit.
Výjimečný růst platů pedagogů v poměrně krátkém období je spíše politický tah a hlavní důvod vidím ve snaze narovnat určitý nepoměr v této sféře. Jako ekonom působící ve školství více než 15 let musím ale bohužel konstatovat, že se tento nárůst neopírá o adekvátní růst produktivity práce ve školství či její přidané hodnoty. (Ve svých minulých příspěvcích jsem psala o některých mezinárodních srovnáních, ze kterých české školství, potažmo učitelé, nevycházejí vůbec dobře). Učitelů je málo, a těch dobrých ještě méně a je třeba o ně pečovat. Navyšovat ale s argumentací, „mají málo, musíme jim všem přidat“, neobstojí. Čistě ekonomicky je mzda odměna za přidanou hodnotu, nikoliv za to, že jsem učitel nebo ještě hůře, že jsem učitel už hodně dlouho.
PLAT BY MĚL ODPOVÍDAT MÍŘE ODBORNOSTI A PŘIDANÉ HODNOTĚ PRÁCE KAŽDÉHO UČITELE
Takže otázka zní, jak se školství posunulo, jak se práce každého jednotlivého učitele vyvinula, o jakou další dovednost vzrostla. Jistě, v loňském covidovém roce vzrostla kompetence učitele v IT gramotnosti, mnozí se posunuli o míle dopředu. Smutné je, že to bylo až díky pandemické krizi, nicméně ano, tolik vzývaná IT gramotnost přeskočila několik pater. Tím se ale spíše dohnala ztráta z minula. Neměli bychom to tedy brát za splněný cíl a velký upgrade našeho školství.
UČITELÉ SE MUSÍ NEUSTÁLE VZDĚLÁVAT
O plánech na revizi vzdělávacích obsahů víme a jistě k nim postupně dojde, je to naprostá nutnost. Nutné ale je zejména zvyšovat přidanou hodnotu práce učitele, třeba tím, že se zvýší dynamika ve sborech na školách. Novela totiž současně umožní, za určitých podmínek, zaměstnávat na vyšších stupních škol i odborníky nepedagogy. Přidaná hodnota také přijde s rostoucí kompetencí učitele. Věřme, že učitelé za poslední rok pochopili, že se v prvé řadě musí neustále posunovat dále a vzdělávat oni sami. To znamená, dejme důraz na další rozvoj pedagogů ve svých sborech. Semináře, školení, mentoring, supervize seniorských týmů, workshopy, jak oborové v oblasti tzv. hard skills, tak zejména ty osobnostní (soft skills) jsou cesta. Lze uspořádat Ad hoc podle potřeb sboru nebo jednotlivce, nabídka je široká (úroveň taky, ale to lze vyřešit sdílením referencí) a navíc lze seminář uspořádat poměrně rychle, s okamžitou zpětnou vazbou a za přijatelné náklady. V posledních měsících jsem se sama, stejně jako kolegové z našeho sboru, hlásili na mnoho seminářů a konferencí. Určitě byla on-line forma limitující, nicméně mnoho z nich bylo zrušeno pro nezájem. Chci přesto věřit, že učitelé pochopili, že neustálé vzdělávání je v dnešní době naprostá nutnost. Bez toho jejich kompetence klesá a přidaná hodnota, kterou mají škole, dětem, společnosti přinášet, neporoste. Pak ale nemají ani růst paušálně a všem platy. Berme mzdu jako motivaci a navazujme ji hlavně na přidanou hodnotu práce (tedy rozhodně nesouhlasím s navázáním na průměrnou mzdu, jinými slovy můj plat musí růst podle mého výkonu, nikoliv podle průměru, rozuměj výkonu jiných. To není cesta k rozvoji, ale spíše do minulosti).
