Čas k přečtení: 7 minut
Permakultura je způsob přemýšlení o tom, jak využívat zdroje této Planety udržitelně, efektivně, s úctou a respektem k dalším generacím. Nabízí kombinaci dávných technik s možnostmi moderního světa. Učí nás, jak vytvářet trvale udržitelné vztahy nejen s přírodou, ale i mezi lidmi. Jak a proč ji do svého života můžete zapojit i Vy, ideálně s dětmi?
Věda, co zas taková věda není
Samotný pojem „permakultura“ vznikl spojením dvou anglických slov: permanent (trvalý) a agriculture (zemědělství). Jejich spojení poukazuje na nutnost aplikovat v životě trvale udržitelný přístup k půdě, resp. přírodě jako takové. Jde více o kulturu, způsob myšlení, než o pouhou „agri-kulturu“.
Stejně tak, jako přírodní zahrada neznamená divočinu, kde zahradník nemá, co na práci, permakultura není jen „alternativní farmaření“ a už vůbec tu nejde o pouhé ekologické zemědělství. Přečteme-li si seznam jejích základních principů, nenajdeme tam asi nic, s čím bychom nedokázali souhlasit a nechtěli to zároveň učit své děti. Mě osobně zajímá bod 12
Základní principy permakultury
- Respektování přírodních zákonů
- Etické zacházení s přírodními zdroji
- Využití zdrojů místně dostupných
- Péče o planetu
- Péče o lidi
- Spojování více prvků ve fungující celek
- Maximální efektivita při minimální vložené energii
- Rozmanitost a originalita
- Kladný a tvořivý přístup k řešení problémů
- Dělení se o nadbytečné zdroje
- Produkování jen recyklovatelného odpadu
- Snaha učinit život radostnějším a jednodušším
Zdroj: www.ekozahrady.com
Klasická školní výuka nabízí sice příležitosti, jak děti s těmito principy seznamovat, ale často zůstává v teoretické rovině. Navíc takto sepsáno to opravdu zní příliš vědecky, teoreticky a nezábavně.
Školní farma nám umožňuje propojit teorii s praxí a zapojit děti do reálné proměny kousku této Planety. To samé můžete se svými dětmi dělat i vy – a není nutné běžet na permakulturní kurz.
Můžete to zkusit i doma
- Permakulturní zahradničení nevyžaduje nutně vlastní zahradu. Máme pro vás několik jednoduchých nápadů, které můžete snadno zkusit s dětmi.
- Vyrobte hmyzí hotýlek: breberky malé děti baví a dospělým důležitost hmyzu pro opylování jistě není potřeba vysvětlovat. Malý hotýlek pro včelky samotářky zvládnou sestavit i malé děti, od vás potřebují jen malou spolupráci. Není to nic složitého, internet je plný různých návodů a materiál určitě snadno nasbíráte v parku nebo v lese. Umístit se dá na balkóně nebo okenním parapetu. Stačí mít v blízkosti ještě správně rozkvetlý květináč nebo truhlík – ideálně s bylinkami, které rovnou využijete v kuchyni. A děti budou mít možnost pozorovat, jak se hotýlek zaplňuje novými obyvateli. Pokud máte zahradu, můžete s dětmi zkusit založit malou květnatou louku a hotýlek umístit do její blízkosti. A nezapomeňte na mělkou misku s kamínky a vodou, protože i hmyzáci potřebují pít. A máme splněné body 1,3, 4, 6 a určitě 8 a 12.
- Vyhazujete bioodpad do popelnice? To je velká škoda! Kompostování není žádná věda a mít na balkóně vlastní žížaly začíná být v módě. Potrpíte-li si na estetiku, domácí kompostéry jsou k sehnání i v moderním designu. Kdo ale opravdu fandí recyklaci, vyrobit vermikompostér z prázdných kyblíků je snadné. Děti získají originálního domácího mazlíčka, kterého je potřeba pravidelně krmit a žížaly vám vyrobí super kvalitní kompost, který můžete jako zdroj živin sypat k pokojovým květinám nebo využít na pěstování salátu v truhlíku. To bychom měli body 2, 3, 6, 9 a zcela jistě 11.
- Mulčujte! Máte-li vlastní zahradu nebo má zahrádku babička, můžete s dětmi vyzkoušet mulčování: jde o metodu zakrývání záhonů organickým materiálem (poslouží posekaná tráva, listí, ale lze použít i dřevní štěpku, nebo kůru), který chrání záhon před vysycháním a zároveň poskytuje potravu půdním živočichům. Ušetříte si práci se zaléváním a plevel to bude mít rozhodně složitější. Pod mulčem to navíc většinou „žije“, což malé zvídavé děti určitě ocení, speciálně jsou-li vybavené kelímkovou lupou na pozorování chycené havěti. Zvládli jsme body 1, 3, 4, 7 a určitě 12.
- Okrasná zahrada a hrabavé slepice nejdou dohromady? Řešením jsou hedvábničky, roztomilé malé slepičky, které přivezl Marco Polo po hedvábné stezce z Číny. V záhonech tolik neřádí, ale jinak svoji funkci zahradníkova pomocníka plní svědomitě. Děti pochopí, že slepice je poměrně inteligentní tvor, který zahradu zbaví mnoha hmyzích škůdců a prvotřídně ji pohnojí. Vejce jsou bonus. Kdo hedvábničky někdy viděl v akci, ví, že jde hlavně o bod 12😊
A možností je samozřejmě daleko více. Spojuje je jednoduchost, spolupráce s přírodou a cykličnost zdrojů.
Permakultura se dá v podstatě uplatnit v jakémkoliv měřítku pro zahrady, lidská obydlí, farmy, obdělávanou půdu, balkony, vodní plochy, výrobní procesy, …..
Zdroj: www.ekozahrady.com
Farma inspiruje
Farma je od roku 2020 Ukázkový permakulturní projekt a je zanesena na mapě permakulturních projektů v České republice. V listopadu jsme na konferenci permakultury měli možnost prezentovat farmu a práci, kterou tam s dětmi společně již třetím rokem děláme. Velmi nás potěšil nejen závěrečný potlesk, ale především ocenění celkové koncepce propojení výuky ve škole s farmou a chuť se o farmě a škole dozvědět více.
Pozoruj a jednej aneb jak na permakulturu s dětmi – kurz pro pedagogy
Vzdělávání dětí se pochopitelně věnují i lidé v permakultuře. V září vydalo ekocentrum Cassiopeia praktickou příručku pro pedagogy základních a mateřských škol, lektory EVVO a další vzdělavatele „Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi“, která je první svého druhu u nás. Publikace je v současnosti dostupná pouze pro účastníky stejnojmenného kurzu a my jeden z nich plánujeme realizovat příští podzim na naší školní farmě.
Trocha historie nikoho nezabije
Původní zemí vzniku permakultury byla Austrálie 70. let 20. století. Její zakladatelé Bill Mollison a David Holmgren se inspirovali přírodními systémy a jejich trvalou udržitelností. Své poznatky shrnuli v publikaci Permaculture I, kde představili systém designu produktivních jedlých zahrad a pozemků, jenž fungují na stejných principech jako přírodní systémy a dokážou nám zajistit hojnost potravy a dalších potřebných zdrojů. Mollison a Holmgren nebyli jediní, kdo hledali cesty, jak se vymanit ze zaběhlého způsobu života, který v té době neměl žádné ekologické cítění a na životní prostředí v podstatě nebral ohled. Nicméně vydání publikace a vůbec vznik pojmu „permakultura“ dal ostatním možnost se zapojit a začít opravdu aktivně pracovat na permakulturních projektech, které mají faktický dopad na životní styl člověka.
