Debata o reformě českého školství je v plném proudu, doufejme, že i práce na ní. Ministr školství představil 10 svých externích poradců, kteří s ní mají pomoct.
Tak nevím, kolik poradců je zárukou úspěchu reformy školství, Robert Plaga prý měl 3. Jak je ale vidět, debata probíhá tak nějak pořád stejně, slyšíme, že je důležitá, že je potřeba začít hned, atd. Na veřejnost se zatím dostala hlavně informace o tom, že jsme se zasekli na povinném druhém cizím jazyku na základních školách.
Školství je bezpodmínečně nutné reformovat. Ale kde začít?
Je škoda, že se tato změna komunikuje hlavně jako potřeba revidovat učivo, na tzv. jádrové a rozvíjející. Myslím si totiž, že se takto začíná od konce.
Nejprve je potřeba ujasnit a vysvětlit veřejnosti, co je cílem změny systému vzdělávání u nás. A to je vize absolventa, co má dítě, které bude opouštět jakýkoliv stupeň vzdělávací soustavy, umět. To, že není nutné memorovat všechny procvičené a přezkoušené poučky, historická data, vzorečky, a tak dále, je nasnadě, ale potřebujeme ještě jasně říci, jaké chceme mít mladé lidi v budoucnu opouštějící školy.
Mnoho pedagogických směrů ve světě funguje, pojďme si z nich vzít to, co je ověřené, a co bude smysluplně zapadat do naší poptávky po absolventovi.
Dávám příklad z naší školy, my jsme si definovali žáka-absolventa z hlediska dovedností, postojů a znalostí. Dovedností máme 7, máme je ve škole všude před sebou, jsou součástí plánování práce učitelů, podmínkou zpětné vazby dětem a mají být součástí téměř každé vyučovací hodiny.
Pak jsme definovali postoje, jaké hodnoty žáci přijímají, jak se podle nich chovají a až na konec jsme definovali požadované znalosti, a ty jsme zredukovali vždy do 4 nebo 5 konkrétních závazných pojmů v hlavních předmětech, a to pro každé pololetí školního roku.
Možná to není úplně samospasitelné, ale má to být ukázka toho, že i v současné chvíli je možno na úrovni škol dělat výuku jinak, tak nějak smysluplněji nebo moderněji, chcete-li.
Co to ale předpokládá? Jednoduchou věc, na školách budou jen ti lidé, kteří tam patří. Kteří svou práci dělají dobře, přemýšlí o ní, spolupracují na společném cíli, a tím je jejich žák. Nepřemýšlí přitom ale jen, jak do něj dostat učivo ze svého předmětu.
No a samozřejmě jsou tam ředitelé, kteří možná ani nemusí být nutně nejlepšími pedagogy, jak se snaží systém vnucovat nyní. Dokonce někteří odborníci říkají, že ředitelem má být nejlepší učitel. Nesouhlasím. Nejlepší učitel má učit! Ředitelem nebo ředitelkou školy musí být hlavně leader, vizionář, osvícený člověk. Tady si troufnu říci, že možná i bez pedagogického vzdělání. Na didaktiku a metodiku si v týmu najde toho nejlepšího, oni musí být ti, kteří si tým sestaví, motivují a vedou společně ve své vizi.
Byla jsem nedávno na konferenci ředitelů škol, nesešlo se jich mnoho, ale menší kinosál byl skoro zaplněný. Co mě ale, spíš než účast, zarazilo, bylo, že na otázku, co je pravou podstatou práce ředitele, nejprve nebyla reakce žádná a když jsem se přihlásila a řekla, že hlavní je vedení a motivace lidí, tak následovaly reakce o plnění výkazů a kontrole dodržování učebních plánů. Poněkud smutné, a to přijeli jen ti ředitelé, kteří mají takzvaně zájem, zbytek zůstal ve svých ředitelnách.
Pokud nebudou na ředitelských místech zapálené moderní osobnosti, které mají vizi, orientují se ve světě, dokáží předvídat, co přijde, a co skutečně mají děti umět, budeme svědky sáhodlouhých debat na ministerstvech a taky bohužel uslyšíme i příběhy z některých škol, jako já v posledních pár týdnech od dětí a jejich rodičů z různých škol.
Několik příkladů, a opravdu nejde o vzpomínky na doby dávno minulé – o učitelce, která šíří dezinformace jsem už psala, další paní učitelka dítěti do písanky napsala hodnocení: Fuj! Strašný! Další prvňáček nosil během roku pětky z výtvarné výchovy, až se mu do školy vůbec nechtělo a další paní učitelka řekla mamince, že na řešení vztahů mezi dětmi ve třídě nemá čas, protože nestíhá učivo, a dokonce jedna paní učitelka na gymnáziu zahájila hodinu slovy: „Dneska jsou ti chytřejší na přijímačkách, takže vy ostatní si dnes napíšete diktát“….
Smutné, že? To jsou ale příklady neomluvitelné nedostatkem pedagogů, pokud někde někdo z těchto lidí denně předstupuje před žáky, mělo by se okamžitě zakročit. Jinak nám žádná reforma a ani stovka poradců nepomůže.
