Doba k přečtení: 10 minut
Chybí spolehlivá data, věrohodné analýzy
V říjnu loňského roku jsme se dotazovali na ministerstvu zdravotnictví, jak jsou vyhodnocována epidemiologická data a jak se podle nich bude postupovat v případě opatření přijímaných pro školy. Bohužel ani tehdy, a ani dnes se žádná relevantní data související s podílem škol na průběhu epidemie nedovídáme. Neustále jsou prezentována jen celková čísla o nakažených, hospitalizovaných a zemřelých. Problém je právě v těchto absolutních počtech. Interpretovat vývoj jakékoliv veličiny pouze absolutními čísly, porovnávat, zda je jedno číslo větší nebo menší než jiné, není žádnou analýzou hodnou 21.století. V minulosti jsem se dlouhodobě věnovala sociologickým výzkumům a statistice. Nenechávám se proto odbýt oznámením nějakého, byť vysokého čísla. Bez kontextu, bez pohledu, v jakém poměru je k celku nebo jiným věkovým a sociálním skupinám, bez srovnání podílu skupiny na populaci, a zda je nějaký trend rychlejší v některé z nich, nebo má jinou dynamiku a čím je způsobena, či jaká je korelace mezi různými veličinami měřenými v průběhu epidemie, nelze hovořit o analýzách. Nemůžu se zbavit dojmu, že motiv je jinde. Ona totiž absolutní čísla, zvlášť v řádech desítek nebo stovek tisíc, vypadají hrozivěji, než třeba informace, že podíl dětí na celkově nakažených je nižší než jejich podíl na počtu obyvatel a tudíž je vývoj nákazy v této skupině odlišný, že ohniska ve školách představují obvykle 3-5 případů včetně personálu (průměrný počet žáků na jednu ZŠ je u nás cca 220, ve velkých městech cca 360). Ono to pak možná nezapadá do „správné“ story, kterou chceme vytvořit. (Pamatuji si hlavní poučku ze své minulé praxe, a to že nelze jen číst grafy, ale že v nich vždy musíme najít story-příběh. Jaký příběh asi sledujeme tady?).
Chybí širší oponentura
Máme jediný zdroj údajů, který má monopol na informace a všechny ostatní analýzy či studie jiných subjektů jsou automaticky přiřazovány popíračům pandemie nebo jsou zpochybňovány jinými vědeckými kapacitami. Předesílám, že nejsem zastáncem konspiračních teorií o neexistenci pandemie, ale chci po roce zkušeností s životem v ní spolehlivou fundovanou a oponovanou analýzu. Přece kritické porovnávání zdrojů a výsledků, metaanalýzy dat z jiných zemí a relevantní komplexní pohled nabízí dosti široký interval, v moderním světe žádoucí. To u nás evidentně chybí. Obávám se proto, že třeba za měsíc vybereme jedno číslo (dejme tomu číslo R, které navíc na věkových segmentech změřit neumíme) a rozhodneme o opětovném plošném uzavření všeho, včetně škol.
Rotační výuka a testování mělo přijít dříve
Jistě jsou to možnosti minimalizovat šíření epidemie ve školách. To jsou ale opatření, která měla být přijata někdy před 2 měsíci, kdy také měly být otevřeny i školy. (O dlouhodobých dopadech distanční výuky na zdraví dětí víme všichni dost). Tedy v době, kdy jsme pouze slyšeli, že školství je priorita (jakou prioritu asi mají fabriky). Ministerstvo školství po celou tuto dobu prioritu jen deklarovalo a celou druhou půlku druhé vlny pandemie, kdy mělo agitovat, komunikovat se žáky, učiteli i rodiči, vysvětlovat, realizovat odborné studie, analyzovat, vyhodnocovat a obstarávat testy vhodné pro školy, tak ji spíše vysedělo.
Testovat tak budeme od pondělí 12. dubna zcela nepřipraveni, testy (zásoby máme nyní na 14 dnů), o jejichž spolehlivosti existují vážné odborné pochybnosti, testy, ke kterým v krabicích do škol přijely jen čínské návody k použití. Testovat se budou děti ve škole hromadně, i když školy udělají maximum, i tak se jedná o dosti nedůstojnou akci, zatěžující personál škol nejen samotným testováním, ale i administrativou s tím spojenou. Pokud by školy byly prioritou, věděli bychom minimálně měsíc (ne 2 dny) před otevřením, jakými testy se budou děti testovat, rodičům by se včas a v klidu vysvětlilo, ideálně by si své děti otestovali v soukromí domova PCR spolehlivým testem a do školy už přišly děti otestované. Nyní riskujeme, že falešně pozitivní test ve škole zvýší už tak dost vysoký stres dítěte. Děti pak budou čekat 2 dny doma na výsledek PCR testu a do školy se prakticky stejně nedostanou, protože příští týden mají online výuku a další týden pojede vše nanovo. Riziko falešně negativních výsledků antigenního testování ani nechci domýšlet.
Rotační výuka jako prevence měla fungovat v jiné fázi epidemie, a ne až nyní při jejím doufejme, ústupu. Pokud bychom měli zajištěné PCR testy, tak díky jejich spolehlivosti a proočkovanosti pedagogů, mohly jít do školy všechny děti a dříve. Takto rozdělené kolektivy nebudou plnit svou socializační funkci. Děti si budou hledat možnosti, jak se vidět, jinde a riziko tu bude ještě větší.
Chybí plán a jeho zdůvodnění
Slyšeli jsme, že ministerstvo školství má plán postupného otevíraní škol ve 3 krocích. Škoda, že jsme o něm neslyšeli již dříve. Nyní známe alespoň parametry první vlny. Kdo a kdy bude další nevíme. Na návrat zoufale čekají děti druhého stupně základních škol, středoškoláci a vysokoškoláci a také děti mladšího školkového věku. Plán je prý založen na vzdělávacích prioritách, a proto nemůžou do školky malé děti. Školství plní ale výchovně-vzdělávací funkce a ty jsou propojené. Bez naplnění výchovného cíle nelze kvalitně plnit ten vzdělávací.
Neobstojí ani argument mobility, pokud rodiče vyrazí do školy s jedním dítětem a druhé nechají doma, mobilita se nesníží. Nemluvě o komplikacích rotační výuky pro rodiče více dětí v různých rotačních cyklech. To bude v domácnostech asi pěkný kolotoč.
