Doba k přečtení: 5 minut
Blížící se termín voleb do poslanecké sněmovny vybízí k mnoha debatám nejen veřejným. Mediální trh je zaplněn diskusemi, zprávami z volebních meetingů, některé stánky kandidátů lze vidět v ulicích, všude jsou billboardy plné hesel a stylizovaných fotografií. Asi ale málokdo z nás prochází detailně volební programy, prošla jsem alespoň části týkající se školství a vzdělávání (viz https://2021.programydovoleb.cz/volebni-tema/skolstvi) a zamyslela se nad programy vládních stran.
Program vládního hnutí ANO, které spravuje také resort školství, má vzdělávání jako svou hlavní prioritu a píše: Školství bylo, je a bude naší prioritou, a to nejen na papíře.
Pod pojmem priorita si patrně představujeme každý něco jiného. Podle definice slova má jít o přednost, má být zohledňováno, splněno jako první. Pokud tomu máme věřit, tak uzavření všech stupňů škol na nejdelší dobu v celé Evropě v loňském školním roce nelze úplně chápat jako přístup prioritní. To, co distanční výuka znamenala pro děti, pedagogy, ale i rodiče, jsme všichni viděli a my sami komentovali mnohokrát. Začínat svůj program tímto heslem se zkušeností, kterou my všichni máme, je přinejmenším nevěrohodné.
Pokud školství bylo prioritou, tak my jsme to ve školách rozhodně nezaznamenali. Rozhodování bez vysvětlení a relevantních dat, nepředvídatelné kroky, změny v nařízeních, chaos. Školy čekaly na pokyny do poslední chvíle a ty se i pak měnily, instrukce zcela ignorovaly realitu provozu škol, to vše rozhodně neukazovalo na přednostní přístup.
Pokud školství prioritou je, pak ale nedostatečná příprava nástupu k 1.září tomu neodpovídá. Ani po roce nebylo školám zajištěno spolehlivější testování PCR testy, jak bylo slibováno. Nadále je přístup k „prioritnímu“ školství takový, že se 1 milion dětí testoval nespolehlivými antigenními testy samoodběrem! Ohniska ve školách se navíc nepotvrdila, což ostatně mnoho odborníků avizovalo už dříve, dlouhá distanční výuka tak má ještě další přívlastek, zbytečná.
A že školství prioritou bude, když se ani do voleb nestihne schválit novela školského zákona o uznání odborného vysokoškolského vzdělání pro výuku na 2. a 3.stupni škol, která by nejen pomohla řešit kritický nedostatek učitelů, ale přinesla by i větší atraktivitu výuky a zvýšila motivaci žáků, už se věřit nechce vůbec.
Další body programu slibují větší a jistě potřebné investice do školství. Nicméně odmítnutí novely zákona obsahující zafixování platů učitelů na 130 % průměrné mzdy poslanci vládního hnutí v červenci také neukazuje na snahu dodržet své sliby.
Nelze ani věřit snaze o snížení administrativní zátěže školám. Ani po 4 letech, kdy ministerstvo vede zástupce hnutí ANO, nedošlo k žádnému zlepšení. Školy jsou zavaleny stále stejným množstvím hlášení, formulářů, statistik, požadavků na formální zpracování různých dokumentů, agendou správních řízení ve věcech naprosto nepodstatných, požadavky na GDPR a k tomu ještě navíc přibyla celá agenda kolem testování žáků.
Slibovaný návrh na úpravu obsahu vzdělávání asi nelze rozporovat a je ostatně už dlouhodobě požadován nejen odborníky ze školství, ale i těmi z praxe a veřejností. Problémem zůstává, jak jej uvést do života. Bohužel jediný konkrétní krok v programu se týká zavedení předmětu Člověk a technika a reformy v oblasti IT. To zní sice nadějně, nicméně, kdo bude dané předměty na školách vyučovat a přidávat hodiny IT s obsahem výuky programování na základní škole považuji za zcela nepotřebné. Vypadá to spíš na reakci na Covidový rok a snahu působit proaktivně, nicméně daleko potřebnější než výuka programování na základních školách, je pro žáky získávat uživatelské počítačové dovednosti, zvládnout zásady bezpečného využívání internetu a sociálních sítí, ochrana před jejich zneužíváním a prevence závislostí.
Rovněž vládní strana ČSSD má školství jako svou prioritu. Tady se objevují v programu očekávatelné sliby jako odpor proti zavádění školného. To ale přitom na některých typech škol naopak přispívá ke zlepšení situace, zvyšuje kvalitu zázemí a vybavení škol, motivuje absolventy setrvávat v oboru a v neposlední řadě soukromé školství sekundárně přispívá do rozpočtu zřizovatelům škol – obcím nebo krajům, ty by totiž jinak na žáky a studenty musely vynakládat mnohem větší prostředky.
Dále ČSSD nabízí téměř vše bezplatně od doučování žáků v postcovidové době, bezplatné kurzy a školy v přírodě a bezplatné počítače a tablety pro některé rodiny.
ČSSD také jednoznačně odmítá vstup odborníků nepedagogů do školství. Nedostatek učitelů a většinu problémů školství řeší většími výdaji ze státního rozpočtu. Ten už má ale hrozivý deficit nyní a je pravděpodobné, že z důvodu dalších navrhovaných plošných dávek ještě poroste.
K obou programům vládních stran pro oblast školství mě napadají dvě hesla – „sliby – chyby“ a pak taky „po nás potopa“.
V naší škole přitom bereme chybu jako součást učení, jako ukázku směru, co zlepšit a na čem zapracovat. K tomu ale, aby se proces učení ať už u žáků nebo i učitelů nastartoval, je potřeba první krok, a tím je sebereflexe. Ta ale v aktuálních volebních slibech vládních stran zcela chybí. Víme, čím jsme si prošli a jakou cenu nyní všichni platíme, mějme to prosím na paměti až půjdeme k volbám.
