Čas k přečtení: 3 minuty
Učitelka na základní škole vykládala dětem nesmysly v hodině českého jazyka – dozvídáme se nyní z četné debaty v mediích. Možná to zní neuvěřitelně, nicméně se obávám, že to není ani první, ani poslední případ, kdy se tak v nějaké škole stalo.
Co vyvolalo bouřlivou reakci je mimořádný kontext celé události. To, že učitel šíří dezinformace o probíhající vojenské agresi, je nejen na hranici trestného činu, ale má především morální dopad na děti a tím i na budoucí společnost. Učitel má být autorita, vzor pro žáky, nejen ve své odbornosti, ale především v lidské a morální rovině, jako osobnost i jako občan. To učitele zavazuje k tomu být schopen reflexe, kriticky hodnotit, co žákům předkládá. Opakování frází a lží i manipulace jsme si na školách zažili v minulosti dost, a tak nějak jsme věřili, že jsou už navždy věcí minulosti.
Tady doporučuji absolvovat všem pedagogům některé ze seminářů práce s fake news nebo v oblasti kritického myšlení a anebo si alespoň přečíst například těchto několik zásad kritického myšlení – Plakát _kognitivní zkreslení
REFORMA ŠKOLSTVÍ NEMÁ BÝT JEN O OBSAHU VZDĚLÁVÁNÍ
To, že je školství v krizi, říkáme už dlouho a nejde jen o rozsáhlé a přemrštěné požadavky na obsah vzdělávání nebo chybějící peníze. Měli bychom se zaměřit také na, a už jsem o tom nejen tady i psala, atmosféru ve školách, na podporu dobrých vztahů a spolupráce v týmech pedagogů, na propojení škol s vnějším světem na otevření školám odborníkům z praxe.
Pokud se toto ve školách neděje a nebude to součástí reformy celého systému, žádné „zeštíhlení“ vzdělávacích programů nebude stačit.
Pokud mají učitelé mezi sebou někoho, kdo takto šíří dezinformace, kdo evidentně ve lži sám žije, musí přece být vidět. Není možné, aby se skrylo a neodhalilo, třeba při společném plánování, při debatách u oběda ve školní jídelně, u kávy, na společném školení nebo na neformální teambuildingové akci (samozřejmě za předpokladu, že se toto vše ve škole děje). Pak by ale kolektiv a vedení školy sami měli konat, ano pluralita a otevřenost k jiným názorům a diskuse je jedna věc, ale v tomto případě není o čem diskutovat.
Spolupracující tým učitelů zastávajících společnou filosofii školy deklarovanou ve formě vize nebo jako kodex školy či jen obecná pravidla danou skupinou zastávaná a viditelně i prosazovaná je nutný předpoklad kvalitní školy. Nemyslím nějaký marketingový nástroj, ale srozumitelné definování, jaká jsme vlastně škola a zastávání těchto postojů dnes a denně. Je to totiž důležité nejen pro žáky a jejich rodiče, ale i pro zaměstnance a pedagogy školy, lépe se bude hodnotit jejich práce, lépe se budou definovat například požadavky při přijímání nových zaměstnanců.
Nutné je též propojení škol s vnějším světem a umožnění přístupu odborníků do škol. Naštěstí loni poslanci schválili novelu školského zákona, která umožňuje učit na druhých stupních základních škol a středních školách i nepedagogickým odborníkům. Například pro mediální výchovu, vedení žáků ke kritickému myšlení je nejen vhodné takové odborníky do školy zvát, ale jak je vidět v mnoha případech i naprosto nezbytné. (V naší škole jsme například v tomto roce měli několik besed a workshopů s takovými osobnostmi jako je novinář Tomáš Etzler nebo odborník na dezinformace Bob Kartous).
KVALIFIKACE NEROVNÁ SE VŽDY KVALITA
Na příkladu dříve zmíněné školy a konkrétní paní učitelky vidíme, že kvalifikace učitele neznamená kvalitu učitele. Vzpomněla jsem si při tom na poslední návštěvu České školní inspekce v naší škole v prosinci loňského roku. Jako výtku nám komise uvedla „nekvalifikovanost vyučujících cizího jazyka“ (pozn. v naší škole vyučují angličtinu pouze rodilí mluvčí, jsou sice vysokoškolsky vzdělaní, nemají ale vždy pedagogické vzdělání a nemají tzv. nostrifikaci – uznání studia ze zahraničí českým vzdělávacím systémem, tudíž z pohledu inspekce jsou nekvalifikovaní). To, že tito učitelé jsou pro žáky nejen partnery, se kterými mají dobré vztahy a mají k nim i respekt, ale navíc žáci dosahují úrovně v anglickém jazyce rodilého mluvčího a ve 4.třídě úspěšně skládají i mezinárodní zkoušku z angličtiny, není patrně měřítko pro inspektory. Jak mi sdělila členka komise na můj dotaz, k čemu takový „papír“ jako škola potřebujeme, tak prý je to přece pro to, abychom věděli, kdo je dobrý učitel.
Tady jen na okraj, zmíněná češtinářka z Prahy patrně „papír“ na to, aby učila má. Někdy je tomu totiž dokonce naopak. V případě, že učitel už učí příliš dlouho na to, aby reagoval na nové požadavky doby, nebo aby byl schopen sebereflexe, nebo prostě už dále na sobě nepracuje, je důvod k ukončení pracovního poměru. Kvalifikace rozhodně NEROVNÁ SE vždy kvalita. Je smutné, že takový feedback škole museli dát až samotní žáci.
