Doba přečtení: 10 minut
Distanční výuka zastihla školy nepřipravené
Březen 2020 a převedení všech dětí do distanční školy rozvířil poklidné hladiny českého školství, které se desítky let chystalo na digitalizaci (projekt Internet do škol z r.2002 by loni oslavil plnoletost 😊). Ze dne na den jsme zjistili, co se vlastně v dnešní době ve školách (ještě) učí, že školy nemají IT techniku, učitelé IT znalosti a celý systém školních týmů není založen na motivaci a spolupráci.
Pokud jsme ještě jarní vlnu pandemie brali s reservou, a nejen online výuku jsme nastavili tak nějak krizově, tak podzim, potažmo zima už předpokládala, že se systém vzpamatuje, školy se připraví tak, aby vzdělání bylo dostupné všem dětem, alespoň ve standardu, na který jsou zvyklé a také proto, že učitelé za svou práci po celou dobu (na rozdíl od mnoha jiných oborů) pobírali a pobírají plat v plné výši.
Pokud byly ještě na podzim nebo ještě jsou nyní školy, které online výuku neposkytují nebo jen sporadicky, je to rozhodně podnět na Českou školní inspekci. Pomiňme výmluvy, byť v mnoha ohledech opodstatněné, že Ministerstvo školství neposkytlo, nedodalo, neinstruovalo, ale položme si otázku, co my v našem sboru, co já jako ředitel nebo pedagog, jsme udělali, můžeme udělat pro naše žáky.
Co (by) se mělo udělat, aby distanční výuka fungovala.
- 1. Spolupráce ve sboru – pokud má být online výuka (a nejen online) efektivní a smysluplná, musí její nastavení vycházet z interní shody a kooperace učitelského sboru. Musí se přizpůsobit struktuře žáků, vlastnímu školnímu vzdělávacímu programu, ale také úrovni IT gramotnosti žáků i učitelů. Způsob online výuky lze samozřejmě ve škole direktivně nařídit, nebo naopak zcela ponechat na ochotě nebo neochotě každého jednotlivého učitele, obojí je špatně. Systémovost a společný cíl, to celé zastřešené ředitelem nebo ředitelkou, kteří jsou leadery školy, znají svůj tým, umí jej motivovat, těžit z jeho silných stránek, reflektovat průběžně, jak se práce daří a okamžitě reagovat, jsou nezbytným předpokladem pro funkční online školu.
- 2. Motivace dětí skrze kontext – výuka musí zohledňovat reálný kontext světa a života dětí, a to nejen v době distanční výuky, priority z hlediska obsahu i rozsahu výuky jsou tomu podřízené, pokud jsou děti doma, a navíc dlouhodobě, je jejich vnitřní motivace a schopnost sebeřízení pro efektivní učení klíčová. V tuto dobu ještě více posilujme dovednosti dětí, samostatnost, schopnost plánovat, nést odpovědnost za své učení (samozřejmě adekvátně věku). U nejmenších pak hledejme témata jim blízká, která jsou pro děti relevantní, vyhledáváme příležitosti k tematické výuce, s tou jde ruku v ruce smysluplnost a motivace dětí.
- 3. Podpora sociálních kontaktů mezi dětmi, mezi dětmi a učiteli. Největší ztráta, kterou děti v této době utrpěly, je izolace, nedostatek vzájemné interakce, sociální aspekt. Škola je skupinové zařízení a v distanční době jsme její smysl tak trochu popřeli. Každá příprava do hodiny musí sledovat také cíl společné práce dětí, propojovat je, vytvářet skupinky, které pracují i dlouhodobě na společném úkolu. Součástí rozvrhu by měly být také různé třídnické, poznávací, stmelovací aktivity. Sdílejme společně výstupy, informujme děti o tom, co se děje v jiných třídách, skupinkách, ve škole, ptejme se jich, zajímejme se o jejich pocity.
- 4. Vyvážený rozsah a forma distanční výuky – překlopení presenčního rozvrhu do online výuky je špatně, stejně tak, jako pár hodin online kontaktu s učitelem týdně. Nezaměňujme distanční výuku jen za výuku u obrazovek počítačů. V distančním rozvrhu musíme proporčně rozdělit čas na dobu, kdy jsou děti online připojené a pracují synchronně s učitelem, a dobu, kdy pracují asynchronně, třeba v menších skupinách, i na jiných platformách a čas, kdy budou pracovat zcela samostatně a ideálně offline. Čím delší je doba distanční školy, tím více je potřeba pracovat s asynchronními a offline metodami práce. Naprosto nutné je ponechat prostor a motivovat děti k pohybu, čtení, kreativním činnostem.
- 5. Zpětná vazba nejen pro děti – debaty na téma známky ano či ne ponechávám stranou, v distanční výuce je klíčová a jediná žádoucí formativní zpětná vazba a pozitivní motivace. Sem známka, jako stupnice míry chybovosti, nepatří. Naučit se dobře poskytovat zpětnou vazbu je obtížné, ale to není důvod pro to ji nedělat. I učitelé se musí učit. Navíc by měli zpětnou vazbu ke své práci sami vyžadovat a umět přijímat. Rok distanční výuky je potřeba využít také k reflexi práce učitele, nejen z hlediska obsahu výuky (o redukci učiva se naštěstí již vede širší debata), ale i z hlediska nových dovedností, které se naučili nebo měli naučit učitelé sami, musíme hodnotit také jejich posun a připravit je na další výzvy. Určitě přijdou.
