Čas k přečtení: 7 minut
Rozhodnout se používat v kuchyni čerstvé bylinky má mnoho vedlejších báječných efektů: zkrásní vám zahradu či parapet, potěší hmyzáky a podpoří vaše zdraví. Jejich pěstování není náročné a za tu trochu péče se vám bohatě odmění. Úspěch pěstování nejen bylinek většinou spočívá v pouhé znalosti jejich původního prostředí a pochopení, v jakých podmínkách se jim daří. Bylinky jdou do módy, sazeničky bývají k mání na každém trhu a druhů je tolik! Všechny se nám do článku nevejdou, takže pokračujeme ve Filipově devateru – dnes bylinky silně aromatické.
Máte-li například stinnou, vlhkou zahradu, tymián tam spokojený nebude, ale libeček to určitě zvládne. Kdo má naopak suché místo u domu, kam slunce svítí téměř celý den a ničemu se tam nedaří, má perfektní podmínky pro záhon a la Provence – tymián, rozmarýn, majoránka nebo řecké oregano.
Jak voní tymián
Thymus vulgaris, nebo-li tymián obecný, ale také démut, dymián, dymiánek nebo římská mateřídouška je stálezelená trvalka dorůstající výšky asi 30 cm. Patří mezi hluchavkovité a je to nóbl příbuzný naší mateřídoušky, která u nás roste i divoce v přírodě, ale pro tymián musíte do zahradnictví. A stejně jako mateřídouška bohatě kvete drobnými kvítky, které hmyzáci milují a na žádné zahradě by neměl chybět.
Původem je ze suchých oblastí Středomoří, kde roste na okrajích cest na skalkách a na úbočích hor. Pokud jej tedy každý den zaléváte, nebude se mu dařit. V našich podmínkách dokáže přezimovat, ale před mrazem je nutno ho chránit. Budete-li chtít použít lístky tymiánu či mateřídoušky, vezměte si na sběr nůžky. Rostlinka je mělce kořenící a snadno ji vytrhnete celou, a to nechcete. Ostrými nůžkami se nať sklízí před rozkvětem od května do srpna. Protože jde o dřevnatějící polokeřík, je nutné rostliny pěkně zastřihnout po odkvětu, aby vám lodyhy dřevnatěly minimálně.
Obsahuje důležité látky, a to v poměrně velkém množství, mimo jiné silice, třísloviny, hořčiny, flavony, aromatické a triterpenické kyseliny. Díky tomu se používá nejen jako koření, ale i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Věděli jste, že tymián je jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik? Vyrobte si v létě tymiánový sirup a v zimě za něj budete rádi, až někoho doma bude trápit kašel. Ale jak říkala moje babi: „Všeho s mírou“. Takže se silnými bylinkami v kuchyni i v lékárně opatrně. A co s ním kouzlí náš šéfkuchař Filip? Přidává jej k luštěninám, do italských těstovin, k rybě – prostě všude tam, ke by jej použil Francouz nebo Ital😊
Léčivé účinky tymiánu
Působí proti průjmům, nadýmání, při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Díky svým účinkům lze tymián využít při léčbě nachlazení, kašle, bolestí v krku, infekcích v ústech. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Jeho nadužívání může způsobit tyreotoxikózu, proto by se k jeho použití hlavně ve formě čaje mělo přistupovat s mírou. Nejlépe působí ve formě kloktadel, koupelí (působí výborně na regeneraci buněk pleti) a jako koření do různých jídel (zlepšení trávení, proti nadýmání). Triterpenické kyseliny, označované jako kyseliny boswellové, patří do velké skupiny biologicky účinných pentacyklických triterpenů a vyznačují se silným protizánětlivým účinkem. Zdroj: Wikipedie
Oregano nebo dobromysl?
Origanum vulgare nebo-li dobromysl obecná, ale také lidově dobráček, dobrotinka, lidová mysl nebo voněkras. Jako většina intenzivně vonících bylinek i ona je původem z teplých jižních krajů. Řekové prý věřili, že Afrodita stvořila dobromysl jako symbol štěstí😊 Jde o statnou rostlinu zdobící naši přírodu na suchých stráních. Můžete ji samozřejmě použít i jako koření, ale její chuť a vůně nebude zdaleka tak intenzivní, jako z té samé rostliny rostoucí ve Středomoří, které si pak u nás koupíte jako oregano. Právě proto pěstujeme pro Filipa na farmě tzv. řecké oregano, které se i v našem podnebí svojí vůní a chutí tomu ze Středomoří blíží. Kvetoucí rostlina přivábí svými drobnými lístky spousty hmyzu, ale dejte si pak pozor, aby se nevysemenila! Velmi snadno se množí a rychle je z ní na zahrádce nechtěný plevel. Jako tymián má ráda suchá a slunná stanoviště a stejně tak nemá ráda mráz, takže na zimu jí dopřejte vrstvu chvojí. A kam s ní v kuchyni? „ No, že se ptáš!“, podiví se Filip. Jasně, italská, řecká kuchyně, Ale i do salátu z brambor a červené cibule se hodí. A kdo má starosti, uvaří si čaj, Vždyť je to dobro-mysl😊
„Pletla v kytku rozmarýnu…
…devatero divný květ.“ Rozmarýna lékařská, Salvia rosmarinus, syn. Rosmarinus oficinalis, je stará kultovní rostlina, která se našla už v hrobkách egyptských faraonů. Ve své středomořské domovině dorůstá až do neuvěřitelných 2 metrů výšky. Chytrá kniha napoví, že nesnáší těžké půdy – a proto se rozmarýnu na farmě nechce dařit. V našich podmínkách dokáže přezimovat, ale musí to již být dobře zakořeněný, statný keřík, kterému jsme našli teplé, před větrem chráněné místo s lehkou, záhřevnou zeminou. Bezpečnější je tedy keřík na zimu vzít domů do tepla. Jeho stříbřité jehličky naznačují, že opravdu nepotřebuje moc vody, takže v zimě to se zálivkou nepřežeňte. Poměr vody, kterou rostlina potřebuje, je přímo úměrný množství světla a tepla, takže v zimě ubrat! Sušený lze použít stejně jako levanduli v šatníku proti nechtěným molům. A používal se prý i proti černé magii, kdy položený pod lůžkem měl spícího chránit před vším zlým.
Silně aromatická bylinka má blahodárné vlastnosti: uklidňuje a mírní nervovou vyčerpanost, zlepšuje krevní oběh, posiluje srdce a celý organismus a pozor – mírně zvyšuje krevní tlak, takže opatrně. A co s ním v kuchyni? „Je vážně hodně aromatický, takže opatrně s dávkováním a má trochu trpkou chuť,“ varuje mě Filip a vyjmenovává: ke skopovému, jehněčímu, drůbeži a rybám, ale také je báječný s baklažánem, cibulí, rajčaty a hodí se k zelenině smažené na oleji.
Origanum majorana, syn. Majorana hortensis
Nebo-li majoránka zahradní. Na většině škol se latina již neučí, ale zahradníci se bez latiny nedomluví. Vyhledat si latinský název rostlinky častokrát pomůže pochopit, co je to zač. Majoránka patří do stejné rodiny jako dobromysl a pochází také z teplých středomořských oblastí. V našich podmínkách ale zimu nepřečká a musíme si ji tudíž každé jaro vypěstovat či koupit znovu. V žádné kuchyni by neměla chybět, a už vůbec ne v té školní. Jak praví Wikipedie: Povzbuzuje chuť do jídla a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Působí také proti nadýmání. Uvolňuje křeče a posiluje nervový systém. Používá se jako koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel, často se užívá dohromady s česnekem. Ve staročeské kuchyni je nezbytnou přísadou zabíjačkových specialit, dršťkové polévky, bramborové polévky a bramboráku (cmundy). Díky svému blahodárnému účinku na trávení se přidává do pokrmů z luštěnin, zelí či do tučných jídel. Vyniknout dává především chuti zvěřiny nebo pečeným játrům. Velmi dobře se hodí také do lehkých zeleninových nebo vaječných salátů. Využívat ji lze v čerstvém i sušeném stavu. Její předností je, že sušením neztrácí aroma, které se výborně snoubí s ostatními druhy koření, např. tymiánem. Ale jak říká Filip, čerstvá bylinka je prostě čerstvá bylinka. A kam ji Filip přidává, kromě bramboračky?
Filipovo majoránkové krůtí stehno
„Vezmeš stehno. Krůtí😊Velké tak pro rodinu, takže alespoň kilo. Vykostěné ideálně. V míse smícháš marinádu ze 2 lžic plnotučné hořčice, 1 lžíce medu, odrhnutých lístků ze 4 stonků čerstvé majoránky, špetky soli – promícháš to. Maso naložíš alespoň na 4 hodiny. Pak dáš do pekáčku, přiklopíš a pečeš vcelku na 160 stupňů. Trvá to minimálně hodinu a půl, možná o chlup více. Na posledních 10 minut sundáš poklop a pečeš na 200. Mňam😊
